Igor bidab

Oblíbené

51 oblíbených alb 27 oblíbenců

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

js78
sólo procházka Terchová - Varín přes kopečky Malé Fatry. Horskáči tvrdili, že to bude průchozí. Norové tvrdili, že přestane chcát. A děda na parkálu řekl, že neni o čom veď si mladý, hor sa hore kopcom! Dole blato, nahoře sníh a slunko.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 15 zobrazení
  • 1
  • 00
lotusesprit
Vranov-Pantheon - Strážní hrad Vranov, rozkládající se na úzkém a strmém pískovcovém útesu nad pravým břehem Jizery, byl založen Heníkem z Valdštejna okolo roku 1425, ale už na začátku 16. století se uvádí jako pustý. Včetně předhradí zaujímá délku téměř 400 m a v současné době je považován za nejdelší a nejkomplikovanější skalní hrad v České republice. Největších změn doznal v první polovině 19. století, kdy panství koupil textilní podnikatel František Zachariáš Römisch. Ten dal ve zříceninách i blízkém okolí umístit romantické pomníky a mohyly oslavující význačné spisovatele a básníky, legendární hrdiny, české panovníky a vojevůdce. Celé bývalé hradiště nazval Pantheon. Dodnes se v areálu zachovala Síň tří císařů na památku vítězství spojeneckých vojsk nad Napoleonem v bitvě národů u Lipska 1813 a spousta spletitých cestiček, jeskyní či pamětních desek. Dominantou Pantheonu je novogotický letohrádek s břidlicovou věžičkou z roku 1826. Pod skalní stěnou se nachází tesaná hradní studna.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 35 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Valdštejnská lodžie - Valdštejnská lodžie, neboli zámek Libosad, je lemován parkem a za ní Čestný dvůr. Celý komplex je původně raně barokní honosný letohrádek, který dal stavět kolem roku 1630 vévoda Albrecht z Valdštejna jako širší součást své Jičínské rezidence. Stavbu, vycházející svým konceptem z podoby italské příměstské vily, navrhl známý italský architekt Nicolo Sebregondi. Práce byly zastaveny roku 1634, kdy vévoda zemřel. Stavba tak nebyla dokončena podle původního plánu a nikdy nesloužila svému účelu. Letohrádek měl mít zahradu s fontánami a vodotrysky, v dolní části s velkými bazény. Kolosální zahradní průčelí letohrádku se mělo otevírat do zahrady ze tří stran. Klasicistně byl letohrádek opraven po roce 1768. V roce 1813 zbudována kašírovaná klenba arkád, potom postupně pustla a další opravy proběhly až v 19. století. Čestný dvůr před lodžií tvoří trojkřídlý přízemní objekt, který sloužil snad jako obydlí služebnictva, konírny, sklady a kuchyně, se dvěmi sklenutými podjezdy. Před samotnou lodžií v celé šíři je volné dvouramenné schodiště.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 21 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Lomnice nad Popelkou - Zámek, který byl postaven v 16. století Valdštejny na místě tvrze z konce 13. století. Barokně byl přestavěn mezi lety 1730 – 1737 hrabaty z Morzinů a později se dočkal také dalších úprav. Zámek je trojkřídlý, patrový, boční křídlo při náměstí je zvýrazněno mansardovou střechou a členitější barokní fasádou. Dnes je zde informační středisko, měst. knihovna a kanceláře tech. služeb. První patro je užíváno ke kulturním akcím. Za budovou zámku se nachází památník plk. Truhláře, který byl odhalen v roce 1971 za účasti Františka Fajtla - určen památce lomnického rodáka, plk. ČSL v Anglii Františka Truhláře (*19.11.1917), který tragicky zahynul v Lomnici nad Popelkou dne 3. prosince 1946.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 21 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Semily - Předchůdce dnešního zámku (renesanční tvrz) vznikla jako správní místo statku Smiřických. V roce 1618 zemřel Albrecht Jan Smiřický a vznikl spor o dědictví mezi jeho sestrami. Po konfiskaci po stavovském povstání v roce 1621 je přímo tvrz v Semilech zmiňována. Semilské panství přechází na Albrechta z Valdštejna a po jeho násilné smrti v roce 1634 přechází na Desfoury. V tomto roce je zmínka o existenci tvrze, stejně i v roce 1687. Tato tvrz se skládala ze dvou budov – dřevěné a zděné. V roce 1691, kdy vyhořely Semily, podnikl majitel panství hrabě Ferdinand Ignác Desfours řadu opatření k obnově, mimo jiné nechal postavit nový jednopatrový barokní zámek ve tvaru písmene U. V zámku je zakomponovaná budova bývalé renesanční tvrze v jeho SZ křídle. Bylo pravděpodobně i použito původní schodiště tvrze. V zámku byla dále, stejně jako v předchozí tvrzi, správa panství, vrchnost v Semilech v té době nesídlila. V roce 1748 ho i s panstvím prodává svému zeťovi hraběti Františkovi Caretto Millesimo, který zde i sídlil a zámek rozšířil o jedno patro. V roce 1775 byl zámek vypleněn vzbouřenými sedláky, kteří v tu dobu táhli krajem. Po Františkově smrti zámek zdědil jeho syn Josef a poté vnuk Josef, který panství prodal v roce 1810 Jakubovi Veithovi. Ten nechal na zámku provést malé klasicistní úpravy a v roce 1824 prodal semilské panství knížeti Karlu Alainu Rohanovi. Po jeho smrti v roce 1836 získává panství dcera Berty, od které ho získává Kamil Rohan, který sídlil na Sychrově a zámek se stal opět sídlem vrchnostenských úředníků. Roku 1846 zhoubný požár zachvátil téměř celou střechu. V roce 1899 zámek získává město Semily, které provedlo úpravy zámku a umístilo sem berní správu a poštovní úřad. Město Semily v roce 1922 prodává zámek československému státu. V roce 1926 bylo k zámku přistavěno druhé patro. V rozmezí let 1969–1970 bylo přistavěno třetí patro, zazděny arkády a zničen park v okolí zámku. Těmito úpravami byl úplně setřen původní vzhled šlechtického sídla.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 19 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Vokšice - Původně raně barokní trojkřídlý zámek (dřívější sídlo úředníků velišského panství bylo také nazýváno tvrzí) a park z roku 1660 byl empírově upraven kolem roku 1820. V rizalitu centrálního křídla jsou pod věžičkou umístěny hodiny a alianční erb Františka Jindřicha Schlicka a jeho ženy Markéty Julie Thun-Castelfondo. Za minulého režimu zde dokonce byla kromě sídla JZD otevřena prodejna potravin. V těsném sousedství zámku na okraji parku v neutěšeném stavu se nachází zámecká střelnice. Po roce 1989 byl zámek navrácen rodině Schliků.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Bývalý podzemní náhon k Velenické zrcadlárně - Podzemní náhon je neuvěřitelné technické dílo našich předků a nachází se v údolí řeky Svitávky, nazývaném též Tiché údolí. Celková délka je 350m . Asi po 50 metrech od vstupu je v hlavní chodbě průlom do obrovské prostory, která vznikla pravděpodobně podzemní těžbou písku a mohutná prostora ústí širokým portálem i ven do údolí (v době návštevy nepřístupn kvůli natáčení filmu Ďábel) . Z obří místnosti vede i krátká, asi 25 m dlouhá průzkumná chodba, která slepě končí. Dále v hlavní chodbě náhonu, kde hned odbočuje vlevo zčásti zasypaná boční chodba, která se asi po 20 metrech obloukem vrací zpět do hlavní chodby. Část hlavní chodby má skvěle dochované postranní vyvýšené ochozy. Cesta náhonem končí u nízkého a vyzděného propustku pod silnicí Velenice - Svitava. Na zemský povrch zde vedou úzkou průrvou vytesané schůdky.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2019
  • 234 zobrazení
  • 3
  • 00
lotusesprit
Pekelné doly - Zrod této největší prostory je nejistý. Existuje domněnka, že její základ vytvořili příslušníci Jednoty bratrské po bitvě na Bílé hoře, aby se zde ukryli. Rozsáhlé jeskyně (pojmenované také Lindavské komory, či Pustý kostel č. 1) podle zprávy vlastivědného badatele Karla Brandtla z roku 1849 vznikly zásluhou podnikatele, hraběte Josefa Kinského, sídlícího v obci Sloup v Čechách. Ten založil v údolí vytvořeném Svitávkou v období let 1756 až 1760 dvě továrny na výrobu zrcadel, zrcadlárny. Pro broušení zrcadel potřeboval písek (4 druhy), který získával v okolních pískovcových skalách. K zrcadlárnám nechal vyhloubit kanál s dvěma koryty, kterými přitékala voda ze Svitávky. Hloubení jeskyních prostor bylo prováděno postupně, v rozestupech 3 metrů byly ponechávány skalní pilíře, aby nedošlo k zřícení stropů. V zadní části nechal vybudovat cisternu, kam stékala voda. Po vytěžení písku byly využívány jiné lokality (mnohé lomy tohoto druhu byly u Lindavy, Svitavy, Sloupu), zde byla těžba ukončena koncem 19. století. Velké podzemní prostory (krycí název Nautilus) využili koncem II. světové války nacisté, kteří sem nechali přestěhovat a ukrýt z Polska válečnou výrobu. Na podzim 1944 zde vězni vyráběli 30 mm letecké kanóny MK 108. Po skončení války byly prostory upraveny a využívány jako velkosklad ovoce a zeleniny podnikem Zelenina Terezín. V roce 1993 byly opuštěné jeskyně prodány a roku 1997 je získal Český curling klub. Své plány s rozsáhlými úpravami však nerealizovat a v roce 2001 je získal nový vlastník Miroslav Krejčí (alias Pekelník), který zde po vyčistění od odpadu a naplavenin vybudoval hojně navštěvovaný motorkářský klub Pekelné doly. Lokalita byla v letech 1990 a 1995 důkladně prozkoumána a změřena i s pomocí laserů. Je zařazena do soupisu archeologických nemovitých památek. Zajímavé prostory využili v roce 1984 i filmaři jako kulisu k filmu S čerty nejsou žerty. Celková plocha jeskyní činí přibližně 3500 m2.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.5.2019
  • 310 zobrazení
  • 1
  • 00
lotusesprit
V Brništi nedaleko ekocentra vyniko v části lesa, díky umělcům z Čech a Německa, místo až magické - stezka "Sochy ve skalách". provedou vás po ní tlolové, lesní bohyně a strážci lesa v různých podobách.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2019
  • 84 zobrazení
  • 2
  • 00
suof
Dnes odpoledne jsem si vyjel okolo řeky Moravy i po slovenském břehu. Přes Strážnici, Petrov, Sudoměřice, skalický přístav a přes most až do Hodonína. Zpět přes Rohatec a Dúbravu.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 25.4.2019
  • 60 zobrazení
  • 4
  • 33
lotusesprit
Klášter benediktinů s kostelem sv. Vojtěcha - Původně gotický hrad, přestavěný ve 14. stol. na opevněný klášter benediktinů s kostelem sv. Vojtěcha. Roku 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek benediktinům z Břevnova. Brzy po roce 1300 bylo Broumově zřízeno benediktinské proboštství podřízené Břevnovu. Na místě původní pevnosti byl zbudován klášter s opatským chrámem zasvěceným sv. Vojtěchu. Během husitských válek význam Broumova vzrostl, neboť klášter na Břevnově byl roku 1420 vypálen husity a opat s několika řeholními bratry uprchl do Broumova. Husité také dvakrát obléhali Broumov, ale nikdy se jim nepodařilo město získat. Přesídlení opatů z Břevnova do Broumova mělo ohromný význam pro kulturní a hospodářský rozvoj města a celého zdejšího kraje. Koncem 16. století dochází v Broumově k úpadku řeholního života v důsledku reformace. Např. opat Martin II, zvaný "Korýtko ", proslul svou lakotou. Byl donucen svůj úřad opustit. Novým opatem se stal energický Wolfgang Selender z Prošovic. Za jeho působení došlo ke ostrému sporu s místními protestanty. V ohrožení života se uchýlil na Moravu, kde roku 1619 zemřel. Potom následovala řada opatů ohromného významu v období katolické reformace po roce 1620. Z nich zmiňme alespoň Tomáše Sartoria (1663-1700) a Otmara Daniela Zinkeho (1700-1738), za jejichž působení byla započata velkolepá stavební činnost. Původně gotický kostel sv. Vojtěcha byl přestaven v barokním slohu pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu. Později následovala přestavba klášterních budov podle návrhu K L Dientzenhofera a C. Luraga. Významnou kapitolu dějin opatství tvořilo klášterní školství. Již před husitskými válkami byla benediktinská klášterní škola (později gymnázium) velmi slavná. Studovali zde tak významné osobnosti jako byl např. Arnošt s Pardubic, první arcibiskup pražský, kněz Bohuslav Balbín, spisovatel Alois Jirásek nebo Alois Rašín, první československý ministr financí a řada dalších. Klášterní gymnázium bylo zavřeno nacisty v roce 1939. Ve stejném roce bylo břevnovsko-broumovské opatství z politických důvodů rozděleno na dva samostatné subjekty. V Broumově (v Sudetách) zůstali řeholníci německého původu. Čeští řeholníci přesídlili na Břevnov. Po válce byla německá komunita z Broumova vyhnána a usadila se se svým opatem Dominikem Prokopem v bývalém augustiniánském klášteře v Rohru (diecéze řezenská). V roce 1948 byl učiněn pokus osídlit klášter čechoamerickými benediktiny z Opatství sv. Prokopa v Lisle (Illinois) nedaleko Chicaga (převor P. John Cherf). V roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byla jejich komunita vypovězena z republiky. Od roku 1950 klášter sloužil jako koncentrační tábor pro kněze a řeholníky různých řádů. Byl jedním z mnoha vězení, které komunistický režim v naší zemi k těmto účelům zřizoval. Je to období, kdy byly kláštery pleněny a drancovány, kněží a řeholníci pronásledováni pro své přesvědčení. Na místo řeholních bratří nastupují později také sestry, které zde žily za nelidských podmínek a musely pracovat v továrnách a v zemědělství. Určité ulehčení přinesl teprve rok 1968, kdy sestry mohly nastoupit službu v charitních domovech. V Broumově zůstaly pouze sestry dominikánky, které zde pekly hostie pro všechny farnosti v Čechách a na Moravě. Ty však v roce 1990 přesídlily do ženských klášterů na Moravu.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 21 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Rýzmburk - Hrad Rýzmburk se poprvé připomíná r. 1319. Byl postaven někdy v druhé polovině 13. století. Prvním jeho známým majitelem byl v l. 1319–1346 Albert z Rýzmburka, který byl patrné příbuzným Licka z Rýzmburka. Oba padli u Kresčaku se slepým králem Janem Lucemburským. V r. 1355 patřil rýzmburský hrad Děpoldovi z Rýzmburka a r. 1358 byl jeho majitelem Pešek ze Stračova a na Rýzmburku, který je doložen r. 1358 a 1371 jako patron kostela ve Smiřicích a ve Stračově. Hrad pak zdědil Tas z Rýzmburka; ten však jako kanovník u P. Marie v Jaroměři postoupil hrad r. 1395 svému synovci Benešovi z Rýzmburka. Za husitských válek se zmocnili hradu v l.1426–1434 Oldřich a Arnošt Černčičtí z Kácova, ale po bitvě u Lipan přešel Rýzmburk opět do držení Beneše z Rýzmburka. Po smrti Beneše i jeho manželky Anny připadl hrad české koruně jako odúmrť. Jiří z Poděbrad odevzdal Rýzmburk r. 1463 Janu Zajícovi z Házmburka, který ho prodal r. 1487 Jindřichovi z Minsterberka. Ten postoupil hrad r. 1502 Petrovi z Dubé a Adršpachu, po jehož smrti ho zdědila jeho sestra, provdaná za Viléma z Pernštejna. Její syn Jan z Pernštejna prodal hrad Rýzmburk s poplužním dvorem, městečkem Žernovem a několika vesnicemi r. 1544 Bernardu Žehušickému z Nestajova. Ten hrad obnovil a učinil z něj centrum celého panství. Když r. 1563 zemřel, zdědil všechna jeho panství jeho strýc Jan Žehušický z Nestajova; již o rok později přešel Rýzmburk na jeho bratra Hertvíka Žehušického z Nestajova. V l. 1564–1570 byl hrad opravován italským stavitelem Antoniem Caprinalem. Po smrtí Hertvíka Žehušického z Nestajova r. 1579 zdědila veškerý majetek jeho ovdovělá manželka Bohunka, rozená z Hustířan, která se však r. 1579 o tento majetek podělila se svými sestrami. Rýzmburk obdržela její nejmladší sestra Magdalena, která byla provdána za Adama Úlibského z Újezdce. Již v r. 1582 však byla donucena pro dluhy prodat část zboží s Ratibořicemi Hedvice Smiřické ze Smiřic, ale i později pak v prodejích pokračovala. V r. 1585 jí zbyl pouze hrad Rýzmburk s několika vesnicemi v okolí; v r. 1589 však byla přinucena prodat i Rýzmburk, který získal Bedřich z Újezdce a Kounic. Nový majitel po šesti letech prodal Rýzmburk Vilémovi z Talmberka; po jeho smrti r. 1596 zdědil hrad jeho bratr Jan z Talmberka. V r. 1600 získal Rýzmburk koupí Zikmund Smiřický ze Smiřic. V kupní smlouvě z téhož roku je objekt popsán jako „hrad dobře vystavený od kamene a zabezpečený hradbami, ve kterém je třináct pěkných světnic a pokojů a mnoho jiných světnic a pěkně sklenutých sklepů nad zemí i pod zemí". r. 1629, kdy Marie Magdalena Trčková z Lípy postupovala svá panství svému synovi Adamu Erdmanovi, byl rýzmburský hrad popsán jako „zámek z kamene vystavený, avšak pro neobývání na něm od množství let popustlý jest". V r. 1634 byl Rýzmburk vypleněn císařským vojskem a r. 1641 hrad vyplenili a vypálili Švédové. Koncem 17. století byl postaven nad hradem nový dvůr, na jehož stavbu dala náchodská vrchnost lámat kamení z rýzmburského hradu. V l. 1705–1708 byl z rýzmburského hradu používán kámen i na stavbu ratibořického zámku, takže na konci 18. století byl již Rýzmburk zříceninou, nad kterou dal r. 1798 postavit kuronský vévoda Petr do tří stran otevřený altán s plochým stropem a šindelovou střechou. Zříceninu hradu, z níž jsou patrny zbytky zdiva hradní budovy a věžice na nárožích a po délce zdí, zachytil na obraze kolem r. 1840 Josef Myslimír Ludvík. Po r. 1848 si poddaní z okolních vsí brali zbytky zdiva na stavbu svých domků, takže dodnes se z vlastního hradu zachovaly zbytky hradeb, základy obytných budov oddělených od dvora strží rozšířenou v příkop a zmíněný rýzmburský altán.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 29 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Červená Hora - Podle historických dokumentů tento hrad vznikl v období 1253-1278 jako součást trojhradí na řece Úpě. Byl postaven Rodem ze Skalice za podpory Přemysla Otakara II. Tento hrad kolonizoval kraj až k Poříčí u Trutnova a Teplicím nad Metují. Měl výhodnou polohu. Ve své době představoval rozsáhlou stavbu s prostranným nádvořím. Dalšími majiteli byli Mikuláš Pískle, Mikuláš Polc ze Svídnice a Jan z Jenštejna. Posledním majitelem byl od roku 1393 Hynek mladší z Dubé. Za husitských válek Hynek jako přívrženec katolíků pronásledoval s velkou krutostí kališníky. Byl blízkým spolupracovníkem Zikmunda. Husité, po dobytí Jaroměře a Náchoda, se chtěli zbavit svého souseda a hrad Červená Hora začali obléhat. Při spojení se sirotčími vojsky ze slezské spanilé jízdy byl hrad dobyt. Posádka hradu se vzdala a mohla volně odtáhnout. Přesto byl hrad 8. června 1427 zpustošen a vypálen. Zbořený hrad zůstal beze změn téměř pět století. Zarostl lesem a na zbytcích zdiva se podepsal čas a lidská neuvážená činnost. Nejvíce zřícenina utrpěla v roce 1880 při stavbě silnice. Zbytky zdiva už jen skromně připomínají zřejmě zajímavou minulost Červené Hory.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 42 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Hrad Vízmburk je poprvé zmíněn k roku 1279 v Dalimilově kronice, ve které je zmíněn v souvislosti s Tasem z Vízmburka (syn Petra ze Skalice), který byl pravděpodobně prvním majitelem hradu. Tas z Vízmburka náležel k mocnému východočeskému rodu Pánů erbu zlatého třmene, kteří ve 13. století kolonizovali oblast severovýchodních Čech. Po Tasově smrti roku 1304 hrad s panstvím přešel na jeho syna Jaroše, který jej někdy před rokem 1309 prodal Milotovi z Pnětluk. Někdy v letech 1327–1330 se hrad dostal do držení pánů z Dubé, kteří hrad drželi až do jeho zničení v roce 1447. Posledním majitelem hradu byl Jiří z Dubé a z Vízmburka, který na hradě již trvale nesídlil. Přítomná vojenská posádka se neklidných letech po husitských válkách aktivně účastnila spolu s posádkami dalších hradů ve východních Čechách loupeživých výpadů proti slezským městům. Ta se roku 1447 spojila a hrad Vízmburk s dalšími hrady v okolí odkoupila a pobořila. O této události nás informují Staré letopisy české „…téhož roku po sv. Duchu všechna knížata slezská spolu s městy Vratislaví, Svídnicí, Zhořelcem, Budyšínem, Žitavou a dalšími městy, která jim patřila, vytáhli, a když mezi sebou sebrali peníze, vykoupili od pánů a zemanů hrady, ze kterých jim silně škodili a loupili, jako Vízmburk pana Jiříka Vízmburského z Dubé, Adršpach pana Hynka Červenohorského, Žacléř patřící kdysi panu Hanušovi z Varnsdorfu, Belver a Skály pana Jana Salavy. Hrady zaplatili hotovými penězi a pak je zbořili a zničili…“ Po zboření hradu Vízmburk se k němu začaly pojit pověsti o pokladu, který se má nacházet v jeho sklepeních. Další osud hradu se začal psát až roku 1972, kdy byl na zalesněném pahorku zahájen archeologický výzkum pod vedením Antonína Hejny z Archeologického ústavu Československé akademie věd. Výzkum, který byl původně naplánovaný jako jednosezónní, se na základě unikátního objevu zdiva s klenebním výběhem žebrové klenby ze 13. století protáhl až do roku 1984. Během těchto 13 let byla z porostlého pahorku vykopána zřícenina hradu, jehož zdi dosahovaly výšky až 8 m. Kromě odhalení architektury samotného hradu bylo archeologickým výzkumem získáno velké množství archeologických nálezů a architektonických článků. Dobový tisk hrad nazýval podkrkonošskými Pompejemi. V roce 1985 výzkum již kvůli zdravotnímu stavu dr. Hejny nepokračoval a následujícího roku, 1986, Antonín Hejna zemřel. V roce 1984 byl hrad direktivou KNV v Hradci Králové převeden pod správu Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích, a v následujících letech byl správcem provizorně zastřešen a oplocen. V průběhu přípravy obnovy se ukázalo, že se bude jednat o náročnou akci. Jedním z problémů je samotný stavební materiál – měkký pískovec s jílovým tmelem, dalším nedostatek prostředků na obnovu hradu. V letech 2006–2008 byly na hradě zajištěny některé konstrukce, práce však kvůli nedostatku financí dále nepokračovaly. Archeologické nálezy byly uloženy na několika místech, mnohé nebyly ošetřeny a v důsledku restitučních procesů po roce 1989 jim dokonce hrozil zánik. Většina z nich pak byla uložena v provizorních podmínkách. V roce 2002 vzniklo Sdružení pro Vízmburk, které se soustředí na záchranu archeologických nálezů. Od roku 2005 na hradě probíhají záchranné stavební práce. V roce 2008 uspořádalo ve spolupráci se správcem hradu Vízmburské slavnosti, během kterých byl hrad výjimečně zpřístupněn návštěvníkům. V roce 2009 začalo sdružení poskytovat návštěvníkům informační servis v podhradí. Hrad byl zpřístupněn opět při příležitosti Vízmburských slavností během druhého víkendu v září. Z iniciativy Sdružení vznikl projekt trvalého zastřešení hradu, z něhož byla v první fázi realizována střecha západního stavení (tzv. purkrabství).
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 56 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Pěchotní srub T-S 63 - Objekt spadal pod stavební podúsek 2 Zlatá Olešnice ŽSV VI Trutnov. Jedná se o jednokřídlý jednostranný dvoupatrový objekt s lomenou kasematou. Původní projekt počítal s osazením čelní pancéřové polokopule. Její vývoj byl ale zrušen, proto musel být projekt přepracován. Projektanti se rozhodli umístit obě hlavní zbraně objektu (L1 i M) do společné kasematy. Každá zbraň ale měla jiné úkoly, tudíž jejich osy nejsou rovnoběžné, ale svírají úhel 40°. Zbraň L1 měla být navíc chráněna pancéřovou oponkou. Toto zařízení se plánovalo i na jiných objektech, jistý však je pouze srub STM-S 50 "Na trati" (i on je veřejnosti přístupný a rekonstruovaný). Srub T-S 63 byl vybetonován ve dnech 23. - 27. srpna 1938. Do začátku října toho roku (a tedy i mnichovské zrady) se bohužel nepodařilo objekt dokončit. Chyběl pancéřový zvon, protitankový kanón vz.36, kulomety, cihelné příčky, dieselagregát, filtrovna, inženýrské rozvody... I přesto byl objekt provizorně připravován k obraně a potencionálním útočníkům by připravil nejednu horkou chvilku. Po mnichovské zradě se nacházel v okupačním pásmu německé armády. Za okupace byl objekt zbaven střílen hlavních zbraní a jedné pomocné střílny zbraně N. V poválečných letech byl objekt přestavován na chatu. Mimo jiné byly postaveny některé nové cihelné příčky, střelecká místnost byla dokonce vyválečkována. Poté byl opuštěn, zarůstal a chátral... Na konci roku 2001 se objektu T-S 63 ujala skupina nadšenců a nyní prochází postupnou rekonstrukcí - srub byl vyčištěn, odvodněn a vysušen - snahou je ho z vnějšku rekonstruovat do stavu po celkovém dokončení, v interiéru potom zřídit vojensko - historickou exposici zaměřenou na obranu Trutnovska v roce 1938.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2019
  • 35 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Adršpach - Střediskem samostatného panství se ves stala až roku 1590, kdy ji při dělení dědictví získal Adam Abrahám Bohdanecký z Hodkova. Ten si krátce poté postavil nevelkou renesanční tvrz dokončenou roku 1596. Adam i jeho syn Jaroslav se zapojili do stavovského povstání a roku 1620 oba zahynuli při známé explozi jičínského zámku. Jejich dědicům byl Adršpach zabaven a konfiskát koupil roku 1623 Albrecht z Valdštejna, který jej roku 1627 postoupl Marii Magdaleně Trčkové z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky spolu s Valdštejnem v Chebu roku 1634 byl Adršpach znovu konfiskován. V držení Adršpachu se v rychlém sledu vystřídali Jakub de Arlin (1635-43) a jeho dědic hrabě Ludvík Caraffa. Roku 1655 koupil Adršpach hrabě Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, jehož potomkům patřil až do roku 1770. Tehdy jej koupil hrabě Kryštof Blümegen, jehož dcerou Janou přešel sňatkem do rodiny hrabat Schaffgotschů. V letech 1828-1945 vlastnili Nádherní z Borutína, kteří zámek několikrát přestavěli. Po zestátnění převzaly zámek státní statky a po opravě roku 1970 byl využíván jako depozitář Státního ústředního archivu. Dnes je zámek ve vlastnictví obce Adršpach, která zde provozuje první horolezecké muzeum v ČR.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 23 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Kostel Panny Marie - Kopec s názvem Kopeček je zalesněná homole se zříceninou barokního kostela Panny Marie. Kostel byl postaven jako poutní v roce 1667. Nařízením Josefa II. byl v roce 1786 uzavřen.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 36 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Meziměstí - Bývalá tvrz, která od roku 1434 patřila k broumovskému klášteru. V letech 1728 - 38 byl na zakázku broumovského opata Otmara Zinkeho zámek přestavěn pravděpodobně K. I. Dientzenhoferem na barokní. Obdélný, patrový, s mansardovou střechou, obě hlavní průčelí členěna výraznými středními a bočními rizality. Nad jižním portálem kartuše s aliančním znakem broumovského a břevnovského kláštera. V přízemí a chodbě patra křížové a lunetové klenby a množství barokních portálů, v patře bývalé kaple - oválná, stěny členěny zdvojenými lizénami, nesoucími nízkou kupoli. Po r. 1918 byl využíván k různým účelům a po pozemkové reformě se v r. 1922 stal soukromým zemědělským statkem. Po vyvlastnění po 2. sv. válce byl objekt využíván k zemědělským účelům a silně zchátral. Rekonstrukce v 70. letech mu vrátila původní podobu a v r. 1976 - 1994 byl sídlem MNV a MěÚ. V současné době je po navrácení v restituci v soukromém vlastnictví.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 15 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Samostatný pěchotní srub těžkého opevnění N-S 86 "Havlíček" byl součástí pevnostního systému předválečného ČSR. Je součástí stavebního podúseku Babí. Srub se nachází v blízkosti dělostřelecké tvrze Dobrošov. N-S 86 "Havlíček" je samostatný, pravostranný, dvoupodlažní pěchotní srub, postaven v II. stupni odolnosti. Pro objekt se počítalo s osádkou 24 mužů. "Havlíček" je zapuštěn do svahu kopce a míří na silnici Náchod - Hronov, na N-S 84 Voda a v dostřelu zbraní (hlavně protitankového kanonu) je protisvah od Dobrošova až dolů k Metuji v Bělovsi.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.4.2019
  • 37 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Samostatný pěchotní srub těžkého opevnění N–S 84 Voda byl součástí pevnostního systému předválečného Československa. Je součástí stavebního podúseku Babí. Srub se nachází v blízkosti dělostřelecké tvrze Dobrošov. Je to samostatný, oboustranný a kvůli hladině podzemní vody jednopodlažní pěchotní srub postavený ve II. stupni odolnosti. Pro objekt se počítalo s osádkou 35 mužů. Nyní se zde nachází expozice o československé armádě první republiky provozovaná Klubem vojenské historie Náchod.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 23 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Samostatný pěchotní srub těžkého opevnění N-S 85 "Montace" byl součástí pevnostního systému předválečného ČSR. Je součástí stavebního podúseku Polsko. Srub se nachází v blízkosti dělostřelecké tvrze Dobrošov. N-S 85 "Montace" je samostatný, levostranný, dvoupodlažní pěchotní srub, postaven pouze v I. stupni odolnosti, protože se nachází ve svahu pod skálou nad břehem Metuje. Pro objekt se počítalo s osádkou 18 mužů. Úkolem N-S 85 bylo postřelovat železniční trať a silnici vedoucí do vnitrozemí, v dosahu zbraní je Náchodské nádraží. Je unikátní svým umístěním za druhou linií lehkých objektů. Na obranu linie vůbec nenavazuje.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 50 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Pňovany - První zmínka o PŃovanech jako vsi je z r. 1205, kdy plazský klášter si vyměnil svůj majeteks klášterem kladrubským.Již v roce 1239 majete přechází do rukou prvních světských majitelů - Beneše a Vavřince - později se píšící z Pňovan. Pak došlo k dělení majetku, snad okolo roku 1379 mezi sirotky po neznámém majiteli. R. 1407 drží Pńovany Herek z Pňovan, který vyhlásil Pražanům nepřátelství. Poslednn z rodu je Racek. V 15. - 16. století přechází Pňovany do držení Cehniců z Říčan. Na počátku 18. století již drží statek František z Klenové a po roce 1720 Šintyngarové a Perglarové. Barokné pňovanský zámek pochází z poloviny 18. stoloetí. Stavebníci nejsou známi. Jedná se o dvouposchoďovou obdélníkovou budovu stijící na jížním břehu rybníčka. Průčelí je ozdobeno rizalitem se zaoblenými rohy, okna stíní zdobné římsy. Přízemí je sklenuté, na střeše věžička. Později sloužil jako sídlo MNV a pravděpodobně i jako kuchyně a sklad. Dnes chátrá.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v dubnu
  • 36 zobrazení
  • 0
  • 00
js78
  • 13.4.2019
  • 32 zobrazení
  • 2
  • 00
mataspeleo
Letos jsme s Ježkem vyrazili na velikonoční tramp na slovensko, abychom si prošli nejzajímavější část překrásné horské tratě vedoucí s Vrůtek do Hroské Dúbravy.Vyrazili jsme z Kremnických Baní dolů až do údolí Hronu.Železnice na tomto úseku překoná veliké převýšení - asi 500 metrů a prošli jsme jedenácti tunely.Počasí se mimořádně povedlo :-).
více  Zavřít popis alba 
  • 21.4.2019
  • 142 zobrazení
  • 4
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama