Igor bidab

Oblíbené

63 oblíbených alb 27 oblíbenců

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

takatiky
  • 9.5.2015
  • 17 zobrazení
  • 0
  • 00
takatiky
  • 9.5.2015
  • 28 zobrazení
  • 0
  • 00
takatiky
  • 26.10.2012
  • 25 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Nedamy - Lze se jen domnívat, že hrad byl založen pravděpodobně jako sídlo jednoho z královských manů příslušných k mělnickému obvodu a později hrál nějakou úlohu jako předsunuté opevnění hradu Kokořína v souvislosti s blízkou údolní komunikací. Archeologické nálezy potvrzují osídlení lokality ve 13. a 14. století, ovšem díky existenci mnoha mladších nálezů lze také usuzovat na to, že zbytky opuštěného hradu ve výhodné poloze byly i v pozdějších dobách využívány jako útočiště nekatolíků a místních obyvatel, především v dobách třicetileté války. Poslední významné úpravy poznamenaly hrad na počátku 20. století, kdy Nedamy nechal upravit a zpřístupnit pro turisty majitel blízkého Kokořína Jan Špaček. Dvoudílný hrad zaujal konec ostrožny, chráněné ze tří stran velmi strmými svahy a skalními stěnami. Na severozápadní straně je pak areál hradu oddělen dobře zachovalým šíjovým příkopem, za nímž na vrcholku hřebene stávala podélná obranná stavba, ze které se dochoval výrazný terénní relikt. Pod hřebenem na západě je dodnes zachované velmi pěkné do pískovcového podloží vysekané propadliště v místech, kde vstupní komunikace procházela po mostě blíže neurčitelnou branou. Další bránu lze předpokládat v místech skalní průrvy, přes níž se rovněž po mostě (jak svědčí dochovaná šachta a drážky pro ukotvení konstrukce padacího mostu) vcházelo do vlastního jádra hradu. To podle dnes dochovaných zbytků zřejmě obsahovalo obytnou věž či budovu. Do jádra však zřejmě existoval ještě jeden vstup, a to po tesaném schodišti úzkou skalní spárou od paty hradní skály z východu. Právě zde jsou dodnes dochovány zajímavé tesané prostory; přímo u paty při ústí schodiště nacházíme pravděpodobně strážnici, výše potom zajímavou místnost s okrouhle vytesaným vstupním portálem a křížem nad vstupem.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 44 zobrazení
  • 0
  • 00
js78
  • minulou sobotu
  • 25 zobrazení
  • 1
  • 00
lotusesprit
Jenišovice - Místní zámek byl vybudován v roce 1899. Majitelkou v té době byla hraběnka Franciska von Groote. V průběhu druhé světové války byla hraběnka vystěhována a zámek obsadila německá armáda. V zámku založila místní velitelství. Také v zámecké budově sídlil říšský správce zemědělských pozemků. V 50. letech 20. století byl zámek předán místní samosprávě. Postupně zde bylo vybudováno kulturní středisko, zřízen kinosál a taneční sál a také knihovna. V devadesátých letech 20. století byl zámek předán jako státní majetek restituentovi. Nový majitel zahájil generální rekonstrukci zámku. Nedaleko zámku je vystavěna kaple. Ta k zámku původně patřila. Nyní je kaplička majetkem obce.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 32 zobrazení
  • 0
  • 00
js78
  • letos v srpnu
  • 9 902 zobrazení
  • 11
  • 00
lotusesprit
Masaryk Racing Days 2019 + BOSS GP (07.09.2019 ) - Středoevropská zóna GT3 vozů ve sprintu a vytrvalosti , Formule BOSS GP.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulý týden
  • 53 zobrazení
  • 2
  • 11
takatiky
1 komentář
  • září až říjen 2012
  • 43 zobrazení
  • 0
  • 11
takatiky
  • 14.4.2013
  • 26 zobrazení
  • 0
  • 00
takatiky
  • 18.11.2011
  • 26 zobrazení
  • 0
  • 00
easmaik
1 komentář
  • 8.9.2019
  • 137 zobrazení
  • 0
  • 11
lotusesprit
Rosice - V Rosicích stával původně hrad, který vznikl někdy v první polovině 13. století jako středisko panství a sídlo zdejšího starobylého rodu. Kolem r. 1259 se podle něho nazývali bratři Bohuš a Hartman z Rosic, původně z Čeblovic kteří měli v erbu beraní rohy, tedy stejný původ s pány z Popovic. Od r. 1319 náležely Rosice Hechtům z Rosic, z nichž vynikl Jošt Hecht z Rosic, který stál na straně krále Zikmunda v bojích proti husitům a byl nejprve sudím práva brněnského a pak zemským podkomořím. Husité proto hrad pobořili, neboť v r. 1437 se o něm mluví jako o pobořeném. Hechtové z Rosic jej však znovu částečně obnovili. Vymřeli v r. 1450 a obnovu dokončil Hynek z Kukvic, který získal rosické panství před r. 1482. V r. 1522 postoupila Kateřina z Kukvic hrad Rosice s městečkem, Pemdorf (předměstí Rosic), pusté Bobrovany, Tetčice a další vesnice Bohunce z Pernštejna. V r. 1562 koupil rosické panství Jan starší ze Žerotína, který v letech 1570 — 1597 vystavěl v místech někdejšího hradu renesanční zámek. Byla to dvoupatrová budova s obdélníkovým nádvořím, do něhož na severní a západní straně vedly otevřené arkády. Jednotlivé oblouky střídavě nesly v přízemí toskánské, v patrech pak jónské a korintské sloupy. Jednotlivé detaily v prvním patře zdobily ligurální a rostlinné motivy. Uvnitř zámku, zvláště v prvním patře, byly prostorné renesanční sály. Na zámku přebýval nejen Jan starší ze Žerotína, ale především Karel starší ze Žerotína, který zde vybudoval dosti rozsáhlou knihovnu. Odtud také zasahoval do osudů předbělohorské Moravy. Zde se v r. 1611 dohodla moravská šlechta, že vystoupí ve prospěch Matyáše a proti císaři Rudolfu II. Po bělohorské bitvě poskytl Karel starší ze Žerotína na zámku útulek mnoha bratrským kněžím. Roku 1628 prodal Žerotín panství Albrechtovi z Valdštejna a ten je obratem postoupil dvorskému kancléři Janovi z Werdenberka. Jejich další majitelé se střídali, až je po r. 1684 získal Jiří Ruprecht Haušperský z Fanalu; pocházel sice ze želetavské měšťanské rodiny, ale pro své schopnosti, vzdělání a podnikavost se stal váženou osobností a byl v r. 1665 povýšen do šlechtického stavu. V druhé polovině 18. století byl zámek částečně zbarokizován, i když jeho vnější vzhled zůstal v podstatě zachován; 7 zely jen hradby, valy a příkop s padacími mosty a hranami Uvnitř byly umělecky vyzdobeny stropy a v prvém po kaple. Kolem zámku byl zřízen park. Poslední Haušperský, Jan Nepomuk (1791) získal vzdělání a zabýval se i moravskými dějinami; stal se kar zemědělské společnosti a zanechal na rosickém zámku knihovnu. Poté zámek střídal rychle majitele a od r. 1844 jej vlastnili držitelé hradu Veveří, Sinové. Posledním soukromým držitelem byl Mořic Deforest — Bischofsheins; v r. 1925 byl zámek zestátněn. Od druhé poloviny 20. století se stal sídlem orgánů státní moci a správy. Sídlila zde Veřejná bezpečnost, Civilní obrana, Státní lesy, Zvláštní škola, mateřská škola, Geodézie a městská knihovna. Koncem 20. století získalo zámek do majetku město Rosice, které prostřednictvím Správy zámku zahájilo rekonstrukci objektu a jeho postupné zpřístupňování veřejnosti. V 21. století je turistům přístupná výstavní a historická expozice, pro občany sídlo obecního úřadu s rozšířenou působností, městská knihovna, základní umělecká škola, ochotnické divadlo a středisko volného času.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2019
  • 38 zobrazení
  • 1
  • 00
lotusesprit
Lesní Hluboké - Původní obec Hluboké od roku 1395 náleželo rajhradskému klášteru. V místech dnešního zámku stávala klášterská ovčírna. Počátkem 18. století byla přestavěna na poplužní dvůr. Opat rajhradského kláštera Otmar Konrad nechal roku 1770 přestavět dvůr na jednoduchý, pozdně barokní lovecký zámeček. Sloužil k pobytu opata při lovech. Roku 1776 byla proti zámku v parku postavena kaple, zasvěcená sv. Anně. V průběhu 19. století nebyl zámek moc využíván a postupně začal chátrat. Roku 1884 nechal opat Benedikt Korčian zámek opravit, zmodernizovat a rozšířil jej na své letní sídlo. Klášteru náležel až do roku 1948. V druhé pol. 20. století zámek připadl MNV Lesní Hluboké a v současnosti jsou jeho vlastníkem Lesy České republiky, s.p. Hradec Králové. Využívám nebyl a chátral. Objekt zámku byl v restituci vrácen rajhradským benediktinům, od roku 2017 je v rekonstrukci. U zámku stojící kaple sv. Anny.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2019
  • 49 zobrazení
  • 1
  • 00
111125
  • 25.7.2019
  • 7 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Větruše - Ústečtí ostrostřelci nechali na hraně plošiny postavit ve 40. letech 19. století výletní restauraci, kterou po tehdy panujícím Habsburkovi pojmenovali Ferdinandshöhe (Ferdinandova výšina). Toto pojmenování se pak až do roku 1918 užívalo i pro celý kopec, zároveň i mezi německým obyvatelstvem města přetrvávalo povědomí o původním jméně (Witrusch). V letech 1896–97 ústecký horský spolek přestavěl původní empirovou budovu v alpsko-renesančním stylu (stavitel Alwin Köhler). Stavba se významně rozšířila, přibyla k ní vyhlídková věž. Spolu s přilehlým parkem a navazujícími lesními cestami (zejména směrem k Vaňovskému vodopádu) se stala vyhledávaným místem krátkodobé rekreace obyvatel města. Po I. světové válce byla rozšířena o ubytovací jižní křídlo. Po roce 1945 restaurace s ubytovnou dále fungovala, její stav se však postupně zhoršoval. Ve II. polovině 80. let sloužila dokonce jako ubytovna zahraničních dělníků. Po roce 1989 proběhla neúspěšná privatisace, která objekt přivedla na pokraj zániku. Roku 2001 zcela zdevastovanou, požárem poškozenou ruinu zakoupilo město, které ji do roku 2005 zrekonstruovalo. Nekvalitně provedené práce a nerespektování zdejších přírodních podmínek vedly k sesuvu svahu nad Labem, kvůli kterému bylo nutno objekt roku 2007 opět uzavřít. Po nutných sanacích a nalezení nového nájemce byl znovu otevřen v létě 2009. Při rekonstrukci bylo zdemolováno jižní, kdysi ubytovací křídlo, na jehož místě byl postaven hotel.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 22 zobrazení
  • 2
  • 00
mataspeleo
Je tu konec srpna a sním další parádní cyklovandr tentokrát západními čechy :-) Ujeto 276 km - plánoval jsem víc, ale deštivé počasí nedovolilo......tak mám aspoń kus trasy na jindy .
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • letos v srpnu
  • 130 zobrazení
  • 5
  • 22
lotusesprit
Přívozec - První písemná zmínka o vesnici z roku 1366 je nepřímá a nachází se v predikátu Sezemy z Přívozce. Předpokládá se, že již v té době ve vsi stála tvrz výslovně uvedená až v roce 1417. Do padesátých let patnáctého století se na ní vystřídala řada majitelů, ale nakonec připadla jako odúmrť králi Ladislavovi, který ji zpustošenou daroval Janu Caltovi z Kamenné Hory. Někdy poté panství získali vladykové z Opálky, kteří tvrz nechali obnovit. Podruhé byla tvrz pravděpodobně opuštěna po roce 1528, kdy přívozecké panství získal Jan mladší Kanický z Čachrova, který sídlil v Kanicích. Později se stal vlastníkem tvrze Jiří Kanický, jehož synové se roku 1585 rozdělili o majetek, a Přívozec připadl Jindřichovi Kanickému, kterému patřil až do roku 1604. V letech 1604–1608 patřila vesnice se dvorem Jiřímu Kočovskému z Kočova, který ji prodal Smilu Vřesovci z Vřesovic. Příslušníkům jeho rodu zůstala až do roku 1748, kdy se Anna Alžběta z Vřesovic provdala za Jana Kryštofa z Dohalic. Podle Augusta Sedláčka byla poslední majitelkou Eliška Kyšperská z Vřesovic, která se v roce 1753 provdala za Jana Bořka Dohalského z Dohalic. Noví majitelé nechali ve druhé polovině osmnáctého století nejspíše na místě původní tvrze postavit barokní zámek. Ve druhé polovině dvacátého století zámek využívalo chotiměřské jednotné zemědělské družstvo jako byty pro své zaměstnance.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 87 zobrazení
  • 0
  • 00
lotusesprit
Klatovské katakomby - jsou označením pro krypty pod klatovským jezuitským kostelem zasvěceným Neposkvrněnému početí Panny Marie a sv. Ignácovi. Krypty byly budovány jako součást stavby kostela v letech 1656–1676. Podle plánů stavitelů se staly pohřebištěm příslušníků jezuitského řádu a jeho dobrodinců z řad místní šlechty, vojska, měšťanů. V letech 1676–1783 do nich bylo uloženo k věčnému spánku více než 200 zemřelých. V roce 1784 panovník Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách, a tak posledním zde pohřbeným se stal v roce 1783 Antonín Weichs. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v 1. polovině 17. století. Těla položená na hoblinách v dubových rakvích byla obložena chmelem. Každá rakev byla označena olověnou identifikační destičkou. Působením vzduchu dovedeného do krypt důmyslným systémem větracích kanálů došlo k jejich postupnému vysušení – k mumifikaci – tak, že dnes váží 8 – 10 kg. Větrací systém, jenž ústil až na střeše kostela, zajišťoval v katakombách relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu. Po dlouhá léta byla těla prakticky nedotčena. Při opravě střechy jezuitského kostela ve 30. letech 20. století zasypali dělníci stavebním odpadem větrací šachty a kanály, které stoupaly zdivem pilířů až pod střešní římsu. Tím se zcela změnilo prostředí ve sklepení a převážná část mumií se rozpadla. Celkem 140 zničených mumií bylo v roce 1937 pohřbeno do hromadného hrobu na hřbitově sv. Jakuba v Klatovech. Místo uložení ostatků připomíná pamětní kámen s textem.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 111 zobrazení
  • 0
  • 00
visnakovo
Poslední dobou se mě docela dost lidí ptá jak fotím zlatinky. Moje kouzlo se jmenuje metoda obráceného objektivu. Fotit se dá i kompaktem, ale vzhledem k tomu, že je to lehce amatérská záležitost, tak si u toho užijete všechny vady, který složitější optické soustavy nabízejí. Jmenovitě chromatickou aberaci, vinětaci, sférickou vadu a zkreslení, často vše i na jedné fotce.
Používám starý základní objektiv ze zrcadlovky Practica a předsádkovou čočku ráže 2D. Celkové zvětšení soustavy je 21x.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • léto
  • 235 zobrazení
  • 3
  • 22
lotusesprit
Chodský hrad - byl založen s městem v letech 1262 - 1265 Přemyslem Otakarem II. Byl sídlem královských purkrabí, kteří odtud spravovali oblast. Na počátku 16. stol. hrad poničil požár a od té doby chátral. Roku 1592 byl hrad znovu zasažen ohněm při velkém požáru města a zbyly z něj jen rozpadající se trosky. V letech 1726-1727 byla na místě ruiny vystavěna solnice s věží (dolní část je pozůstatkem původní hlásné věže), kterou měl projektovat slavný architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Po požáru r. 1822 byla solnice při opravě stavebně upravena. Solnice začala od 2. třetiny 19. století sloužit jako sídlo městského úřadu. Od r. 1850 zde byla škola. Od přelomu 19. a 20. století se objekt stal sídlem městské knihovny, od r. 1931 muzea, které, postupným rozšiřováním expozic, v průběhu času zabralo celou budovu. Roku 1992 byla zahájena rekonstrukce hradu, kterou nešťastně - krátce před dokončením - přerušil r. 1995 požár. Rekonstrukce se tak protáhla až do r. 1998. R. 1999 se muzeum znovu otevřelo veřejnosti.

Domažlická věž - Samotná věž má nejasný původ - domněnky směřovaly ke kostelní věži. Což je poněkud sporné, v Čechách bychom asi marně hledali kostel s takto válcovitou věží. Měří úctyhodných 56 metrů a poněkud se odchyluje od své osy - o celých 60 cm. Byla totiž vystavěna na mělkých základech. Průměr dosahuje 8 metrů, šířka zdiva více než 2,5m.

Dolní brána (Pražská) - Raně gotická stavba z šedesátých let 13. století byla součástí městské fortifikace. Roku 1905 byla rozsáhleji opravena, jinak se ale naštěstí dokázala vyhnout výraznějším úpravám. Vznikla souběžně s hradbami v 60. letech 13. stol. Její stavba je výsledkem jediné raně gotické fáze, která po staletí zůstala ušetřena výraznějších úprav.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 25 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama